Proč pokladna vypadá takhle: málo barev, ikona s popiskem a stálé místo

U pokladny se hledá ve spěchu: host čeká, za ním další, číšník drží tác. Proto rozhodujeme o vzhledu SmartPubu podle toho, jak lidé hledají očima, a ne podle módy. O tom, jak lidé hledají na obrazovce, existuje dlouhá řada výzkumů (obor se jmenuje vizuální vyhledávání). Tady jsou tři pravidla, která z něj máme, a odkud jsou.

1. Málo barev a každá znamená vždy totéž

Anne Treisman a Garry Gelade v roce 1980 ukázali, že prvek, který se od ostatních liší jedinou vlastností, například barvou, najde oko skoro stejně rychle, ať je kolem něj pět prvků, nebo padesát. Když se cíl liší až kombinací vlastností, hledá ho člověk postupně a s počtem prvků to trvá déle. Barvu mezi vlastnosti, které vedou pozornost, řadí i pozdější přehled Jeremyho Wolfeho a Todda Horowitze (2004) a starší souhrn desítek studií o barevném kódování na displejích od Richarda Christa (1975).

Co z toho máme v pokladně: barva znamená kategorii zboží, nic jiného. Pivo má jeden tón, polévky druhý, saláty třetí a produkty jen příbuzné odstíny své kategorie. Kdyby měl vlastní barvu každý produkt, barva by přestala vodit. Stav, třeba „dochází“, se proto neukazuje barvou, ale štítkem s textem.

2. Ikona vždy s popiskem

Susan Wiedenbeck (1999) porovnávala ikony samotné, popisky samotné a ikony s popiskem. Popisek pomáhal hlavně v době, kdy se lidé program učili. Zkušení uživatelé si ikony časem zapamatují.

Co z toho máme v pokladně: u pokladny se střídá obsluha a nový brigádník je „nováček“ celou první směnu. Proto má každá ikona popisek. Barva navíc nikdy není jediné vodítko, protože část lidí, zhruba každý dvanáctý muž, některé barvy nerozezná.

3. Položky na stálém místě

Andy Cockburn, Joey Scarr a kolegové popisují, jak se z nováčka stává zkušený uživatel: přestává číst a sahá podle místa, kde položka je (přehled z roku 2014, dříve pokus s rozložením CommandMaps z roku 2012). Stálé rozmístění tenhle přechod umožňuje.

Co z toho máme v pokladně: dlaždice se samy nepřeskládávají, ani podle toho, co se nejvíc prodává. Pořadí mění jen člověk, když chce. Kofola je tam, kde byla včera.

A ještě: méně voleb najednou

Podle zákona, kterému se říká Hickův–Hymanův (Hick 1952, Hyman 1953), roste čas na rozhodnutí s počtem možností, ze kterých se vybírá. Proto je nabídka rozdělená do kategorií a dlouhé seznamy končí odkazem „+N další“ místo nekonečného posouvání.

Výzkum tu nepoužíváme jako důkaz, že je pokladna nejlepší. Jen vysvětluje, proč vypadá tak, jak vypadá. Pokud vám v ní něco nesedí, napište nám, rádi to probereme.

Zdroje

• Treisman, A. M., Gelade, G. (1980). A feature-integration theory of attention. Cognitive Psychology 12(1), 97–136. doi:10.1016/0010-0285(80)90005-5
• Wolfe, J. M., Horowitz, T. S. (2004). What attributes guide the deployment of visual attention and how do they do it? Nature Reviews Neuroscience 5(6), 495–501. doi:10.1038/nrn1411
• Christ, R. E. (1975). Review and analysis of color coding research for visual displays. Human Factors 17(6), 542–570. doi:10.1177/001872087501700602
• Wiedenbeck, S. (1999). The use of icons and labels in an end user application program: an empirical study of learning and retention. Behaviour & Information Technology 18(2), 68–82. doi:10.1080/014492999119129
• Cockburn, A., Gutwin, C., Scarr, J., Malacria, S. (2014). Supporting novice to expert transitions in user interfaces. ACM Computing Surveys 47(2), 31. doi:10.1145/2659796
• Scarr, J., Cockburn, A., Gutwin, C., Bunt, A. (2012). Improving command selection with CommandMaps. CHI 2012, 257–266. doi:10.1145/2207676.2207713
• Hick, W. E. (1952). On the rate of gain of information. Quarterly Journal of Experimental Psychology 4(1), 11–26. doi:10.1080/17470215208416600
• Hyman, R. (1953). Stimulus information as a determinant of reaction time. Journal of Experimental Psychology 45(3), 188–196. doi:10.1037/h0056940